Umíte správně pochválit své dítě?
| Vendula KosíkováSport je soutěž, měří se čas, udílejí se body, zapisuje se pořadí. Výsledky však nejsou to, za co bychom měly děti chválit. Důležitější je ocenit jejich poctivost v přípravě, fair play, snahu vydat ze sebe to nejlepší a schopnost ustát i nepříjemné situace, říká dětská a sportovní psycholožka Radka Kulhánková.
Neradi čtete? Poslechněte si audio verzi článku!
Všechno se natrénovat nedá, téměř 70 procent tělesné výbavy zdědíme a jen 30 procent se dá ovlivnit pravidelným tréninkem, výchovou a prostředím.
Audi versus Vespa
„Každé dítě je jinak pohybově vybavené, některé má v těle motor rychlé audiny, jiné třeba jen Vespy. Proto, i když se spolu účastní stejných závodů, nelze je mezi sebou porovnávat.
Přestože se účastníme závodů, vždy soutěžíme jen sami se sebou. Ostatní nám jsou inspirací a souputníky, kteří mají stejný cíl – společné prožitky, radost z pohybu, uspokojení ze seberealizace apod.
Naše zpětná vazba by se proto měla zaměřit především na osobnostní růst. Na to, co se dítěti povedlo, co se nepovedlo a jak to příště udělat lépe.
Ve své podstatě bychom měli hovořit úplně stejně k dítěti, které vyhrálo i k dítěti, které v závodě skončilo jako poslední. Každé má totiž jiný maximální výkon, potenciál, rezervy atd., vysvětluje sportovní a dětská psycholožka Radka Kulhánková.
Vyvarujte se obecných soudů, buďte konkrétní
Prohry neoznačujte jako prohry, ale jako důležité zkušenosti, které nás posouvají dál. Touha se rozvíjet je lidskou přirozeností.
„Aby pochvala pomáhala a nesvazovala, musí být co nejkonkrétnější. Proto obecné soudy (jsi dobrý/dobrá, nejlepší, borec apod.) nahraďte konkrétním příkladem: Dnes se ti podařilo dobře si rozložit síly, a díky tomu jsi mohl v závěru zrychlit.
Ocenění si zpočátku zaslouží třeba i to, že se samy na závod sbalily a nic důležitého nezapomněly, že přišly včas apod.
Ptejte se
„Pokud jste s dětmi na závodu nebyli a ony vám hlásí jen výsledky, ptejte se, jaké to bylo, jak se při tom cítily, co se jim povedlo. Zda si užily legraci s kamarády apod.
Stojí to více úsilí, energie, je to složitější, ale rozhodně se to vyplatí. Děti si pak uvědomí, že své chování mají ve své moci a přirozeně se budou chtít sami zlepšovat – ne proto, aby byly pochválené, ale pro radost z toho, co dělají a že to, co dělají, zvládají tak, jak nejlépe mohou."
Mluvte jejich jazykem
Komunikaci s dítětem vždy uzpůsobte jeho způsobu vnímání. Jak na to, se dozvíte v dalším článku, který jsme pro vás připravili se sportovní a dětskou psycholožkou Radkou Kulhánkovou.
