Na koloběžce po stopách poutníků do Santiaga de Compostela

43letý Josef Rychtar o cestě do Santiaga přemýšlel dlouhá léta, jen se k ní dlouho kvůli práci a rodinným povinnostem nemohl dostat, až loni – v polovině srpna opět jako v mládí nazul toulavý boty a konečně vyrazil… tentokrát na koloběžce. 

Proč koloběžka

„Pěšky by mi cesta do Santiaga trvala až 4 měsíce, na kole 4 týdny – já si měl volno měsíc až dva, tak jsem zvolil koloběžku. Říkal jsem si: Kopce vyjdu a dolů se povezu. Navíc tlačit koloběžku do kopce není tak zahanbující, jako když bych vedl kolo.

A protože ulítávám na designových věcech, při hledání vhodného stroje mě na první pohled upoutal Yedoo Trexx Disc. Když jsem ho pak na výstavě For Bikes poprvé vyzkoušel, bylo rozhodnuto. Trexx splňoval všechno, co jsem od cestovní koloběžky očekával. Je to takový obojživelník, výborný na silnici i do terénu, a fakt se mi líbí.“

Jediné, co Josef na svém novém stroji před odjezdem upravil, byly dráty na předním kole, které vyměnil za černé sjezdové.

„Dal jsem tam ty nejsilnější, co jdou koupit. Chtěl jsem mít jistotu, že koloběžka snese zátěž generovanou nejen bagáží, ale i mými tehdy 120 kg.

Cestou jsem jen měnil brzdové špalíky – nechal si namontovat ty určené pro elekro-kola tak, abych měl do konce cesty o bezpečnost postaráno. Kromě toho, že jsem 2 x píchnul zadní kolo, jsem neměl vůbec žádné technické problémy.“

Cestování na těžko a s minimálním rozpočtem

Josef vyrazil 15. srpna 2023, kdy největší horka už odchází a v Pyrenejích jsou ještě teplé noci. A protože má rád nezávislost, vezl si s sebou vše, co potřeboval - oblečení, stan, spacák, nějaké jídlo a potřeby na vaření.

„Chtěl jsem spát na divoko (jen občas v kempu, abych se mohl vysprchovat a dobít elektroniku), mít absolutní svobodu, nehonit se, nechat věci plynout a věci řešit, až přijdou.

Věci jako stan, spacák, karimatku a vařič vezl v předních brašnách, a oblečení a další potřeby pak měl v přívěsu, který zakoupil na http://extrawheel.com. „Tento přívěs - Voyager-Pro má jako jediný nastavitelnou šířku zadní osy, po rovinách dobře drží stopu, a, přestože jeho doporučená rychlost je 25 km v hodině, zvládl i 50, jen jsem při jízdě z kopce musel dávat pozor, aby se moc nerozvlnil.“  

15-30 Eur na den  

I když by nemusel, Josef rád jezdí s minimálním rozpočtem. K tomu ho inspiroval cestovatel Pavel Knébl a jeho primitivně-geniální ekologie.

„Finanční limit totiž udělá z obyčejného putování kouzelné dobrodružství, které nutí člověka vystoupit z komfortní zóny. Tím, že nevím, kde večer složím hlavu, se otevírám všem možnostem, spontánním nápadům a netradičním řešením. Rád se nechávám překvapit tím, co cesta přinese a vesmír nadělí.

Díky tomuto přístupu jsem například mohl blíže poznat francouzský způsob života. Potkat se s místními, nahlédnout jak žijí, to je vlastně jeden z důvodů, proč vůbec cestuji.“

Dostál, Knébl a Mangels

Daleké země lákaly Josefa už od dětství, hltal cestopisy, sjížděl cestovatelské dokumenty a seriály.

Na svou první větší cestu vyrazil v šestnácti, tenkrát se na kole vydal z rodné Volyně až do Hlubočce u Ostravy za Vítězslavem Dostálem – prvním Čechem, který na kole objel celý svět. „Říkal, že to léto už jsem byl třístý, pozval mě na čaj, potřásli jsme si rukama, vyfotili se a já zas frčel zpátky. Celá cesta mi trvala týden.“

Velkou inspirací byl Josefovi i zmíněný Pavel Knébl a jeho kniha Putování pro nic za nic, či australský dobrodruh Alby Mangels, který se v 70. letech proslavil nezávislými filmovými cestopisy. 

Dnes má Josef Rychtar projetou bezmála půlku světa včetně USA, Austrálie, Jižní Koreji, Evropy a Nového Zélandu, kde nějakou dobu žil a pracoval se svojí ženou. 

Svého volnomyšlenkářského ducha nezapře ani způsobem, jakým si vydělává na živobytí - pracuje totiž v Norsku coby řidič náklaďáku s domíchávačem betonu. Měsíc tráví na stavbách v okolí Osla a měsíc doma s rodinou. 

Nečekaná setkání

„Koloběžka je magnet na lidi, takovou pozornost jsem na jiných cestách nezažil. Lidé se se mnou spontánně dávali do řeči, chtěli vědět, zda má koloběžka motor, kam jedu, odkud jsem a podobně. Někteří mě dokonce, jak už jsem zmínil, vzali k sobě domů a poskytli mi nocleh nebo jídlo.

V tomto ohledu musím říct, že mě koloběžka příjemně překvapila. Svět vypadá jinak, než jak ho prezentují v médiích. V podstatě jsem potkával samé hodné lidi.

Zloději jsou všude, to jo, a proto si koloběžku zamykám, když jdu do obchodu, vezu velký stan, kam na noc ukládám všechny věci včetně koloběžky. Dobře se mi spí, když mám všechno u sebe.“

Francie a Pyreneje mě úplně ohromily

„Ze zemí, kterými jsem cestou do Santiaga de Compostela projížděl, mě nejvíce ohromila Francie. Milí lidé, spousta památek a překrásných malých městeček s kouzelnou atmosférou.

Uchvátily mě i dlouhé platanové aleje, Savojské Alpy a cesta podél francouzského pobřeží. Také v Pyrenejích se mi líbilo, tam se určitě ještě vrátím.

Velký dojem na mě udělala středověká pevnost Carcassonne, futuristická stavba Guggenheimova muzea v Bilbao či Univerzita v Gijon největší budova ve Španělsku.

Filmový dokument

Protože Josef netušil, zda vůbec cestu na koloběžce bez předchozího tréninku zvládne, sdílel své zážitky z cesty do Santiaga jen v úzké WhatsAppové skupině s rodinou a kamarády.

Cestou ale posbíral spoustu filmových záběrů, ze kterých po příjezdu sestříhal filmový dokument. Mrkněte na něj, třeba vás inspiruje k podobnému koloběžkovému dobrodružství.

Příště do Japonska nebo na Stezku kolem Česka

Pro Josefa Rychtara to určitě nebyl poslední koloběžkový výlet. Už teď spřádá sny o přejezdu Japonska a letos v létě by rád na koloběžce vyrazil na Stezku Českem.

Tentokrát pojede na speciálně upravené koloběžce Yedoo Wolfer s 27,5palcovými koly vpředu i vzadu. „Věřím, že koloběžka se stejně velkými koly mi dovolí dosahovat ještě větších rychlostí s méně odrazy. Na dlouhé cesty s bagáží je to, myslím, ideální kombinace."